PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jen o chloupek se nevešli do velké thrashové čtyřky a naopak jen o chloupek se vešli do zrenovované „Chmelnice“. Tak by se dal ve stručnosti charakterizovat večer, kdy americká thrashová stálice TESTAMENT znovu vystoupila v Praze.
Že k tomu účelu byl vybrán právě malý žižkovský klub je věc takříkajíc diskuzehodná, neboť jeho kapacity při této příležitosti zjevně praskaly ve švech a větší prostory by tudíž rozhodně byly na místě. A to samozřejmě nemluvím o tom, že by byly na místě už jen z úcty k legendě, která se navíc poté, co Gene Hoglan usadil svá četná kila za bicí soupravu, musela na pódiu skutečně uskrovnit.
Zahajovací rituály odstartovali na první pohled Skotové BLEED FROM WITHIN, vládnoucí vcelku slušným, leč nijak zásadně originálním deathcorem. Přidělený hrací čas a poměrně vyvážený zvuk nicméně využili stoprocentně (vyjímala se „Vanity“), takže když opouštěli pódium, přineslo to nejednu ovaci.
Ještě větší ohlas si odnesli DEW-SCENTED, němečtí thrash/deathoví klasici, kteří už to tím širým metalovým světem táhnou přes dvacet let. Na to, že jediným zakládajícím členem v kapele už je jen zpěvák Leif Jensen (svou vizáží připomínající stále více Larse Görana Petrova z ENTOMBED) a tři její pětiny jsou právoplatnými členy sestavy teprve necelý rok, to bylo výborné a řemeslně odsýpající vystoupení, při kterém několikrát došlo i na stále ještě aktuální novinku „Icarus“.
No a pak už to vypuklo, temné kořeny všeho thrashmetalového prorostly až na pódium, kde s dravostí sobě vlastní předvedly oslavnou živou show u příležitosti vydání posledního alba „Dark Roots Of The Earth“. To, pravda, nesklidilo vždy a všude úplně stoprocentně příznivé reakce (a dalo se s tím i souhlasit), ale koncertní provedení jeho největších tutovek, které vévodilo téměř celé první polovině setu TESTAMENT, bylo vskutku úžasné. Ovšem co jiného také čekat od mistra Hoglana za bicí baterií, kytarového dua Skolnick/Peterson a nestárnoucího Chucka Billyho za mikrofonem, že.
„Rise Up“, „More Than Meets The Eye“, „Burnt Offerings“, „Native Blood“, „True American Hate“ a titulní „Dark Roots Of The Earth“, to byl vodopád thrashové ekvilibristiky, u které nešlo, než jí úplně propadnout. Stále se usmívající Alex Skolnick kouzlil jedno sólo za druhým, neustále plivající Chuck Billy (kterého, co čert nechtěl, však bylo celý koncert slyšet jen jakoby z jeho vlastního odposlechu) se nezapomínal ukazovat i na boku pódia, aby si ho dosytosti užili skutečně všichni přihlížející, a TESTAMENT zkrátka jel jako dobře namazaný riffový stroj.
V druhé části setu již převzaly otěže více či méně historické kusy („Practice What You Preach“ a „The New Order“ mi z nich přinesly asi nejpříjemnější zážitek) a do překvapivě brzkého finále (tedy po zhodnocení většiny setlistů z předcházejících německých koncertů turné) se šlo za zvuků gigantické „3 Days In Darkness“.
Jestli byla na vině skutečně „hustá“ atmosféra, při níž se hojně se na stropě srážející vlhkost začala ke konci vystoupení již v obrovských kapancích vracet rovnou dolů na vše živé, není úplně jisté, ale jestli tomu tak skutečně bylo, pak prosím pořadatele o jediné: přivezte nám příště TESTAMENT do nějakých větších prostor. Vše ostatní už si tihle hoši z Kalifornie ohlídají jistě sami s exkluzivitou sobě vlastní.
Titans Of Creation (2020)
Brotherhood Of The Snake (2016)
Dark Roots Of Earth (2012)
The Formation Of Damnation (2008)
Live In London (DVD) (2005)
First Strike Still Deadly (2001)
The Very Best Of Testament (Best Of) (2001)
The Gathering (1999)
Signs Of Chaos (Best Of) (1997)
Demonic (1997)
The Best Of Testament (Best Of) (1996)
Live At The Fillmore (Live) (1995)
Low (1994)
Return To The Apocalyptic City (EP) (1993)
The Ritual (1992)
Souls Of Black (1990)
Practice What You Preach (1989)
The New Order (1988)
Live At Eindhoven (Live) (1987)
The Legacy (1987)
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.